Z internetového stínu viditelnou podnikatelkou: Jak pro mě sociální sítě přestaly být strašák

V běžném životě jsem je nepoužívala o to těžší bylo představit si, že začnu a vymyslet způsob, který bude zvladatelný.

Komentář - nejsnadnější krok

jsem docela dlouho jen pozorovala a četla. Dneska už bych tenhle krok přeskočila. Vnímám to jako zbytečné zdržení, které mi nic moc nepřineslo.

Pak jsem sem tam něco lajkla, nebo dokonce okomentovala. Komentář mi často zabral docela dlouho a ještě častěji jsem ho před zveřejněním úplně smazala. Bralo mi to spoustu času a energie.

Co jsem tehdy ještě nepochytila byl fakt, že komentování je vlastně způsob jak být vidět i bez tvorby vlastních příspěvků, ale chce to komentovat tak abych to o čem mluvím propojila s tím co dělám.

Dneska už mi komentáře zaberou jen chvilku, i když dodnes některý smažu před zveřejněním. Vždycky u nich uvažuju jestli se do nich dá propašovat špetka odbornosti, aby se lidí přišli podívat na můj profil a třeba se z nich stali moji sledující. Mimochodem, kratší komentáře mají kolikrát větší dopad než ty dlouhé, prostě proto že se snadněji čtou a tím pádem mají větší čtenost. A když už se mi nedaří odpovědět krátkým textem, aspoň ho rozčlením, odstavci nebo emotikony.

Najít odvahu a vytrvalost zveřejňovat vlastní příspěvky

Bylo mi jasné, že to je málo a minimálně na vlastním profilu by to chtělo ukázat, co ode mne mohou čekat. Ale začít zveřejňovat vlastní příspěvky a být s tím v pohodě mi dalo zabrat.

První krok, který jsem udělala, byla výzva – každý den zveřejnit jednu fotku s nějakým textem. Už je to roky zpátky, videa tehdy tak nefrčela. Cílem nebylo propagovat práci, ale spíš sama sobě dokázat, že to půjde, že to nezabere zas tak moc času, úsilí a především zkusit si na to zvyknout.

Upřímně bylo toho na mě moc. Především o víkendech kdy byla doma celá rodina jsem čas, hledala jen těžko.

A oblíbené moudro, o 21 dnech, za které se z něčeho stane návyk, nezafungovalo.

To že se na vás upírají oči všech, je jen klam, vidí vás jen malý zlomek lidí, kteří na sítích jsou.  

Zachránilo mě poctivé plánování. Vyčlením si každý měsíc 1 až 2 dny a připravím příspěvky pro sociální sítě na celý měsíc.  Nemám na mysli, že bych je v danou chvíli všechny sepsala. K tomu používám cestování hromadnou dopravou, kdykoli někam jedu sama píšu co mi slina na jazyk, teda hlava na hrot tužky přinese. Tyhle zápisky mi slouží jak první myšlenka pro příspěvky.

Ostatně přesně tak vzniká tenhle blog.

Během těch dvou dnů obsah přepíšu do počítače, setřídím, přidělím datum publikace a postavím „do fronty“.

V současné chvíli nepoužívám žádný publikační systém a příspěvky zveřejňuju ručně. Když vím, že budu mít málo času, pak se snažím využívat různé kličky. Třeba u Instagramu, kde mi zveřejnění zabere nejdýl, je možné uložit rozpracovanou věc jako koncept a zveřejnit ji později a to už jde docela rychle.

Další mojí “berličkou” bylo omezené publikum.

Začínala jsem na Facebooku a tam je možné příspěvek zveřejnit jen určité skupině. A tak jsem si přátele rozdělila na možné klienty a na vlastní rodinu a zobrazovala příspěvky jen určité skupině.

Má to trošku nevýhodu v tom, že FB nemůže ukázat příspěvek komukoli a tím pádem je zobrazován méně, na profilu není vidět pro ty, kdo nejsou v dané skupině. Takže jsem na konci měsíce vždy příspěvky prošla a ty, co byly přínosné, přepnula na veřejně. Algoritmus už je pravda nikomu novému neukázal, ale profil díky tomu začal vypadat lépe. A lidé mě díky komentářům sami začali o propojení žádat.

Umožnilo mi to nabrat dostatek sebevědomí, že o to, co sděluju, lidé mají zájem a zároveň mi to umožnilo začít v klidu, s vědomím, že to neuvidí celý svět.

Živá videa

O notný čas později jsem si vyzkoušela i natočení živého videa. Upřímně to první už na profilu není. Zjistila jsem, že je to pro mě příliš stresu. Takže video sice používám, ale v klidu si je natočím, sestříhám, dodám k němu titulky a teprve pak ho pustím.
Díky titulkům má více zhlédnutí, protože docela dost lidí si zvuk z různých důvodů nepouští.

Díky předtočení a vlastně i připravené osnově při mluvení nebloudím a vzniklé video je relativně krátké, a to v současné chvíli sítě vítají.
Takže jsem si vybrala to, co mi dává víc smyslu i když vím, že živé video algoritmus víc ukazuje.

Předtočená videa                           

K mému překvapení mají docela úspěch i kratičká videa složená z fotografií.
Pravda jejich příprava mi vezme víc času než klasický textový příspěvek s fotkou. Ale stále je to o dost míň, než když si vymyslím téma, které bych chtěla vysvětlit, natáčím k tomu mluvenou část a dost často ještě i fotím specifické fotky, aby vizuálně bylo jasné o, co přesně jde. 

Sociální sítě mají sloužit podobně jako osobní kontakt, jenže i mluvit před větší skupinou není úplně snadné. Chce to odvahu a může pomoct i trénink.

Proč vám to celý vlastně píšu?

Upřímně v poslední době se často potkávám se začínajícími podnikatelkami, kterým se to, co u mě vidí zdá jako nedosažitelná meta.
Tak to ale není.
První krok je v tom začít.
Nezáleží ani moc na tom jak, kde a jestli to bude dost dobré. Záleží na tom, abyste začaly a vytrvaly.
Ostatně celé podnikání je svým způsobem cesta, která se stále mění, takže stačí v tomto duchu přistoupit i k celé prezentaci.

A pokud máte pocit, že by vám ze začátku se sebejistotou pomohly profesionální fotky, klidně mi napište.